Kontraktujete nového partnera?

Je to moje první láska. Jiní říkají tuto větu v 18. I v 52. Když o tom přemýšlím, zdá se mi docela neskutečné. Můj život je z poloviny? a dívám se poprvé do očí a říkám ze srdce: „Miluji tě!“ Sám jsem tomu nevěřil. Ale stálo za to počkat.

Je skvělý. Docela jiná, než jsem si vždycky představovala svou „velkou lásku“. Ale perfektní. Je nezávislý a sebevědomý, nenechá se zmást mými náladami, bere je mrknutím. Když večer večer ležím v posteli vedle něj, někdy si vzpomínám na sliby církve: „... dokud nás smrt nerozdělí.“ Poprvé v mém životě se mi tato velká věta nezdá směšná, nýbrž spíše žádoucí ze spodku mého srdce.

A přesto: Ve svém životě jsem se usadil jako jediný. Miluji Mnichov; město, kde bydlím deset let. Zde nemusíte být v deficitu bez partnera. Chodníky kavárny jsou plné samostatných yuppies. Sdílím předplatné divadla s přítelem. O víkendu rád chodím do hor, nejlépe sám. Mám pěkný starý byt ve Schwabingu. Nezajímá mě, že to stojí štěstí každý měsíc. Pracuji tvrdě a dost vydělávám jako vedoucí redaktor nakladatelství, abych si mohl dovolit drahý život v Mnichově uvolněný.

Je to můj život, vyhovuje mi, nechci další. Kdyby se ke mně Martin stále přitahoval? bylo by to perfektní. Ale nebude. Je architektem a po pádu zdi vybudoval v Drážďanech malou kancelář. Teď to jde opravdu dobře. Je to jeho životní dílo, na které je velmi hrdý. Nevzdá se to. Nikdy. Láska ke mně nemůže být tak velká.

Kontrakce? Netlačí na mě.

Srdce říká: Buďte stateční! Začněte znovu!

Nikdy by na mě netlačil. "Jdi si mě!" Taková věta by nikdy nepřekročila jeho rty. Protože ví, že by to udělal pravý opak. Jsem sebevědomá žena, která má obě nohy v životě. Je mi více než 50 let a ani se nepřesouvám z bodu A do bodu B, jen proto, že by to člověk chtěl.

Martin však nepochybuje o tom, že můj přesun do Drážďan je pro nás oba jedinou šancí. Raketoplán mezi Bavorskem a Saskem? To nemůže být z dlouhodobého hlediska dobré. Jsme příliš staří na to, abychom každý pátek večer spěchali na stanici jako studenti, trávíme hodiny vlakem, abychom po půlnoci usnuli v náručí ostatních.

Také v práci by změna byla pro mě snazší než pro něj. Mohl bych zahájit vlastní podnikání, dělat svou práci jako lektor z domova. Za méně peněz, méně bezpečnosti, menší uznání. Ale jsem si jistý, že by to fungovalo dost dobře, aby zůstalo nezávislé. Ale stojí to za to?

Musím se rozhodnout. Je to obvyklá diskuse mezi srdcem a myslí. Znám ji z tolika životních situací, přesto musí být pokaždé znovu vedena. Srdce říká: Buďte stateční! Začněte znovu! Toužíš po ní tak dlouho, velká láska? nenechte je projít! Mysl říká: Podnik je příliš velký! V době hospodářské krize se vzdáte zaměstnání? jsi blázen? Ve vašem věku? A co když velká láska praskne jako mýdlová bublina?