Tyto řádky jsou tak smutné! Tugceův bratr píše dopis do „svého sesterského srdce“
Už jsou to dva roky, co byl tragicky zabit mladý Tugce Albayrak. Dne 15. listopadu 2014 byl student učitelky brutálně potlačen a poté šel do kómatu. Po detekci smrti mozku o 13 dní později? v den svých 23. narozenin - opatření na zachování života jsou vypnuta. Tugce chtěla pomoci dvěma dívkám, které byly popleteny skupinou mladých mužů a zaplatily za to životem.
Pachatel, 19letý Srb Sanel M., je nyní ve vazbě a měl by být vyhoštěn. Pro jejich rodinu je to jen malá útěcha, protože Tugce každý den chybí. Jak těžká ztráta opravdu váží, ukazuje nyní také velmi emotivní příspěvek na Facebooku jejího bratra Doguse Albayraka. Řádky, na kterých chce být? píše jasně, co jeho rodina prošla od incidentu na McDonaldově parkovišti.
Příspěvek v textu:
"Hej, sestro, jako by to bylo včera, že jsme jeli spolu ráno s vaší lilane Microu na univerzitě. Krátká zastávka na čerpací stanici, protože bez" kávy "byste pravděpodobně nepokračovali. Nebylo to včera sestra Mezitím uběhly přesně dva roky. Jak jsem mohl vědět, že se dnes večer podívám do tvých očí, když vidíš tak krásný úsměv a naposledy slyšíš tvůj hlas.
Smrt bylo pro nás do té noci cizím slovem, babičky i dědové jsou stále naživu. To, co chci říci sestře, smrt je něco, s čím jsme se měli seznámit, nejmladší člen rodiny. To je tak nespravedlivé! S vámi nejprve vím, že lidé odcházejí a nevracejí se, že jedna sekunda může celý váš život obrátit vzhůru nohama. Že jste v minulosti nic nechyběli a stěžovali jste si na věci, na které teď zavrtím hlavou, to prostě nedává smysl.
Uvědomujete si, že jednou z nejkrásnějších věcí v životě je večeře s celou rodinou u stolu. Uvědomujete si, že trávení času se svými blízkými kolem vás je nejcennější čas, jaký máte. Uvědomujete si, že tyto časy bohužel nejsou zřejmé. Přál bych si, abych změnil tuto zkušenost a strávil s tebou více času!
S tvou smrtí, sestro, začala v našem životě kapitola, kterou sotva mohu popsat. Čas v nemocnici, váš pohřeb, proces a neustálý mediální doprovod. Tolik věcí se stalo, prostě se sem nehodí.
Zkušili jsme lidi, kteří opravdu nemohou být lidštíať už v nemocnici, na pohřbu nebo během procesu. Lidé, kteří jsou tak nenáviděni, lidé, kteří nejsou empatičtí, lidé, kteří nejsou uctívateli, lidé, kteří myslí jen na reklamu, lidé, kteří vás použili jako lékaře, lidé, kteří s vámi náhle mají vztah, a a a. Dnes se cítím špatně, když vidím, co jsou lidé schopni.
Země však není jen černá, ale také bílá. Naštěstí jsme také zažili lidi, kteří skutečně ztělesňují lidstvo. Dobří lidé, kteří překonali kulturní a sociální překážky, které nehrají roli v náboženství, barvě a ve všem ostatním, co odděluje lidi. Tito lidé se za vás modlili, sestro. (...)
Svými odvážnými činy jste vykouzlili do mnoha srdcí. Zanechali jste hluboké, formativní stopy lásky. Jsem na tebe hrdá malá čarodějka. I když vás nic nepřinese, ale když vidím, že v kampusu univerzity v Giessenu je pamětní kámen na památku vás a vašeho činu, slyším sem a tam, když mluvíte v kiosku nebo kdekoli, otevíráme poštovní schránku a dostávám dopisy, když vidím, že lidé absolutně chtějí realizovat projekty s asociací, když vidím, že dnes je ve tvém hrobě všechno jasně osvětlené a vše je plné květin, když vidím, že město v Pokud jste se narodili o dva roky později k vašim narozeninám, pamětní deska postavená v nemocnici, kde jste poprvé otevřeli oči, ano, pak se mohu s hrdostí ohlédnout a považovat celek za útěchu, možná ještě více, co nás Uvolňuje rány. Sestro, milujeme vás!?
