Rozhovor s Annou Netrebko
Může být velmi spočítána, když sníží hlas a zašeptá, jako by ti okamžitě svěřila tajemství. Pak se nahlas směje, "hahaha", a zní to jako dokonalý operní smích. V průběhu rozhovoru v „Hotelu Sacher“ však Anna Netrebko nakonec zapomene optimalizovat své kouzlo. Pak se smála uvolněně, gestikuloval, povzdechla, zaťala pěsti, a máte pocit, že je tam opravdu a její myšlenky jinde nejsou.
Postupně se zhroutí na pohovce a přemýšlí jen čas od času, aby se na fotografii narovnala. Její partner, uruguayský basbaryton Erwin Schrott, přichází po zkoušce, nosí hustou vlněnou šálu a šedý svetr, vesele ji pozdraví a znovu zmizí. Neměl by tolik kouřit, Anna Netrebko volá po něm - Errrwin říká, s těžce převaleným R - ale to ještě neslyšel. Fotografie pořízené během rozhovoru chce vidět to samé. Teď je najednou velmi přísná: tohle ne, že ne, je tu příliš dvojitá brada, tam vypadá příliš vážně. Rozhoduje, jak může svět vidět Annu Netrebko.
Anna Netrebko se narodila v roce 1971 v Krasnodaru v jižním Rusku, její otec byl geolog, její matka byla inženýrka. Soprán si vydělal hodiny zpěvu prací jako uklízečka v Petrohradské opeře, kde debutovala v roce 1994 v Mozartově Figaru. Její mezinárodní průlom nastal v roce 2002 v Salcburku jako Donna Anna v Mozartově "Don Giovanni". Od té doby se zpěvák slaví na všech stádiích světa, naposledy v roce 2010 na festivalu „Romeo and Juliet“ Charlese Gounoda na salcburském festivalu. Anna Netrebko žije ve Vídni, New Yorku a Petrohradu, od roku 2006 má také rakouské občanství. Se svým partnerem, basbarytonem Erwinem Schrottem z Uruguaye, má dvouletého syna.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Diváci rádi dělají při představení něco podivného, jako když hodíte boty do orchestru a tančí naboso ...
Anna Netrebko: ... ach, boty. Udělal jsem to jednou, v roce 2007, na galakoncertu, to je pravda. Ale lidé, kteří mají rádi hudbu, by od mne neměli mít taková očekávání. Jsem zpěvačka a ne akční hrdinka.
ChroniquesDuVasteMonde WOMAN: Její nové album je barokní hudba od Pergolesi, včetně jeho Stabat Mater. Toto nemusí být nutně hudba, se kterou spojujete. V loňském roce dokonce zpívali Pergolesiho hudbu na Festspielhausu v Baden-Baden. Nebojili jste se, že pro publikum je příliš malé kouzlo?
Anna Netrebko: Ne. Byl jsem velmi šťastný, že jsem zpíval Stabat Mater, vždycky to byla jedna z mých oblíbených skladeb. Nejdřív jsem ale musel najít hlas pro tento druh hudby. Nakonec byl výkon velký úspěch.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Víte vůbec něco jako jevištní strach?
Anna Netrebko: Obvykle se nebojím být na pódiu. Stává se však, že se v den představení necítím dobře. Ráno se probudím, dech je neklidný. Všechno, co pro mě bylo snadné, když jsem před pár dny zpíval, je najednou tvrdá práce.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Stává se to dokonce i ve dnech, kdy není večer představení?
Anna Netrebko: Ne opravdu. Je to spíše neklid před velkou událostí: nová role, nová produkce nebo velký koncert.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Co pomáhá proti nervozitě?
Anna Netrebko: Myslíš, že budu pít vodku nebo jíst čokoládu? Neberu nic a doufám, že neklid jde sám.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Jsou považováni za velmi disciplinovaní, i když zpíváte, když jste nemocní. Teprve v roce 2007 jste se na salcburském festivalu museli přizpůsobit kvůli problémům s hlasivkami.
Anna Netrebko: Ano, opravdu to nebylo možné. Obvykle si vždy myslím, že bych měl zpívat. Minulý rok jsem byl tak nemocný, že jsem sotva mluvil. Nechtěl jsem však zrušit, byla to nová inscenace milostného dramatu Charlese Gounoda "Romeo a Julie" v Salcburku. Už jsem viděl novinové články přede mnou: „Brzy jejich kariéra skončila ...“ Ale ne! Začal jsem tedy zpívat a nevěděl jsem, jestli to zvládnu až do konce. Úžasně, publikum si ani nevšimlo, že jsem byl tak zbitý. Přesto jsem měl zrušit! V budoucnu chci být rozumnější.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Máte představu, odkud pochází váš velký smysl pro povinnost?
Anna Netrebko: Je pravda, že ve mně opravdu mám něco vojáka. Víte, vyrostl jsem v Rusku v sedmdesátých letech.Stále to byla atmosféra studené války, vyrostli jsme si vědomi toho, že musíme být připraveni na možnou válku proti Západu, takže propaganda fungovala. Četl jsem spoustu těchto knih, ve kterých jsou hrdinové nebojácní a silní a chtějí zemřít kvůli své vlasti. V té době jsem tyto knihy pozřela, milovala jsem hrdiny a chtěla jsem být sama sebou silná. V létě jsem byl vždy v průkopnickém táboře. Pochodoval jsem ve skupinách s mnoha dalšími dětmi, zpívali jsme písničky a bavili se s nimi. Samozřejmě jsme to nebrali vždy vážně. Byli jsme však kdysi sovětskými dětmi a vyrostli jsme s disciplínou.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Sníte někdy o tom, že jste opravdu líní?
Anna Netrebko: Snění? Mohu být líný, velmi vyrovnaný!
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Nevěřím vám.
Anna Netrebko: Řekněme to takto: Když to přijde, jsem velmi disciplinovaný. A pokud existuje možnost být líný, použiju to.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Příklad?
Anna Netrebko: Letěl jsem s kolegou Elinou Garancou, lotyšským mezzosopránem, byl to pěthodinový let. Je neuvěřitelně talentovaná, ale také workoholická. Elina celou dobu studovala skóre. Podívám se asi na deset minut, pak to bude stačit a já se uvolním.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Už jste někdy zažili, že radost ze zpěvu prošla stresem?
Anna Netrebko: Před několika lety jsem byl v roce 2004 fyzicky vyčerpaný. Byl to pocit příliš mnoho, jako je jíst spoustu sladkostí a poté se cítit špatně. Nějakou dobu jsem zůstal, pak to zase šlo. Mnoho výletů, které musím udělat, je vyčerpávající. Vždy mám problémy kvůli nedostatku železa a musím ho pravidelně kontrolovat.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Váš kolega Rolando Villazón, se kterým jste hodně zpívali, měl v roce 2007 vyhoření, operaci hlasivek v roce 2009 a musel znovu a znovu pozastavit měsíce. Takové příběhy nejsou přesně povznášející.
Anna Netrebko: Správně. Naštěstí se však vrátil. Má neuvěřitelnou energii a vyzařuje, že zpěv je zábava. To je velmi nakažlivé a tehdy mi to pomohlo najít radost.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Vy a Villazón jste byli hymnovizováni jako vysněná dvojice opery. Jednou jste řekl, že nenávidíte humbuk kolem vás, mnoho zpráv v médiích. Nelíbí se vám také humbuk?
Anna Netrebko: Je to pro mě často příliš mnoho, a proto si nečtu články v novinách. Tady ve Vídni mě mrzí, že před představením je můj obraz všude ukrytý, jako by moji kolegové, kteří také zpívají, neexistovali. Nepomůže mi to, nikomu nepomůže. Ale je to jen show business. Ceny vstupenek na koncerty, se kterými zpívám, jsou často absurdně vysoké. Dokážu pochopit, že si to publikum stěžuje.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Pod vysokým tlakem vystavujete vysoké ceny vstupenek?
Anna Netrebko: Ano. Dokážu jen zpívat písně v široké hudební škále, v různých jazycích, aby bylo osloveno co nejvíce posluchačů.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: I když se vám nelíbí humbuk kolem vás, pracovali jste na tom sami. Opakovaně inzerovali například pro Escada, Dior, Chopard, Schwarzkopf a BMW
Anna Netrebko: To je jiné. Moc se mi to líbilo a výrobky se mi líbily.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: A za to ani nedostanete zaplaceno.
Anna Netrebko: Ano, ale udržuje se v mezích.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Reklama však nese humbuk - ať se vám to líbí nebo ne.
Anna Netrebko: Jsem veřejná osobnost. Také se zabývám charitativními záležitostmi. Svým jménem mohu použít opravdu důležité věci, například jako patron pro projekty pomoci dětem. Myslím, že je to velmi pěkné.
ChroniquesDuVasteMonde WOMAN: Sami jste matkou více než dva roky. Když se narodil váš syn Tiago, bylo vám 37. Bylo to pro vás ten pravý okamžik?
Anna Netrebko: Jsem rád, že jsem se nestal matkou dříve. Myslím, že mi bylo jen 37, když jsem byl připraven. Kromě toho samozřejmě potřebujete toho pravého muže as Erwinem jsem věděl, že to byl on.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Jaká byla vaše dětská přestávka, když jste neměli žádné zkoušky, žádné představení? Nějaké abstinenční příznaky?
Anna Netrebko: Ne! Byl jsem tak šťastný, že jsem nezpíval. Nechtěl jsem ani vědět, jestli je tam můj hlas stále. Doma jsem se cítil pohodlně a nechtěl jsem se vůbec vrátit na pódium.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: V novinách, které nečtete, se říká, že váš hlas byl plnější od doby, kdy jste byli matkou. Zpíváte doma hodně svého syna?
Anna Netrebko: Zpívám na zkouškách, vůbec ne doma. Silenzio!
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Ale určitě zpíváte ukolébavky.
Anna Netrebko: Ne, ani jeden.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Pokud jste zpívali doma, znamenalo by to vzít si domů práci?
Anna Netrebko: Něco takového. Kdykoli poslouchám hudbu na zkoušce sedm nebo osm hodin, jsem rád, že lidé doma nezpívají. Opravdu jen zpívám, pokud se tomu nemohu vyhnout, nacvičit kus. Dvacet minut je absolutní maximum. To je špatné, vím. (směje se) Erwin rád zpívá doma, ale například relaxační hudbu, například Bossa Nova.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Váš syn je nyní starý dva a půl roku. Ví vůbec, že jeho matka je operní zpěvačka, když doma nezpíváte jednu árii?
Anna Netrebko: Jasně. V loňském roce nacvičoval „Manon“ Jules Masseneta v Londýně, nacvičoval v Královské opeře s orchestrem, sborem, zpěváky. Zpíval jsem velkou árii Manonu, lalalalaly, která se dostala mezi Tiago na paži. Zpočátku ho to velmi zajímalo, ale pak mi najednou vložil prst do úst. Omylem jsem se do toho kousl a Tiago křičel, jako by na rožni uuääääääää. Dirigent, Antonio Pappano, si nevšiml, že jsem držel Tiaga v náručí, a pak jsem byl úplně vyrušen. Zkoušel jsem se svým synem ...
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: ... aniž by zemřela smrtí fáze, protože předpovídá konec „Manon“. Jste úplně v pohodě, když musíte zemřít?
Anna Netrebko: Upřímně: ne. Kolega, americká soprán Patricia Racette, říká, že by ráda umírala na jevišti. Více se bojím. Cítím se lépe v komedii se šťastným koncem.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Pokud cestujete světem kvůli svým výkonům, vezměte si Tiago s sebou. Cítíte se někdy jako svobodná matka?
Anna Netrebko: Ano, ano, ale naštěstí vždycky dostanu pomoc. Mám chůvu v New Yorku, jednu ve Vídni, a moje sestra a přítel také pomáhají. Například když musím cestovat do Japonska na představení, přijde moje chůva nebo sestra.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Co mluví proti tomu, aby váš syn v takových případech zůstal se svým otcem?
Anna Netrebko: Erwin je také neustále na cestách, má zkoušky a vystoupení po celém světě. Už máme docela šílený život a hodně trpím mnoha separacemi. Někdy spolu zpíváme v jedné inscenaci, ale to je vzácné. Na druhé straně nechceme vypadat příliš často jako zpívající pár.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: Přejete si, aby se syn zpívajícího páru později stal operním zpěvákem?
Anna Netrebko: Abych byl upřímný: nedoufám. Práce prostě znamená hodně stresu.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENY: A plánování. Pravděpodobně už víte, kde budete za pět let přesně v dnešní den. Jaký je ten pocit, když je celý život protřepán?
Anna Netrebko: No, aspoň nebudu tak překvapená. Když vím, že za pět let musím v nové produkci zpívat velmi náročnou roli, můžu se na ni klidně přizpůsobit. Ale samozřejmě máte pravdu: je zvláštní být tak naplánovaný. Vím, co se mi stane za pět let? Budu dokonce schopen stát na pódiu ...
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Možná budete znovu těhotná.
Anna Netrebko: Možné. (směje se) Nemáme žádné konkrétní plány.
ChroniquesDuVasteMonde ŽENA: Existuje něco, čeho se bojíte?
Anna Netrebko: Než jsem měla svou malou rodinu, byla jsem víceméně nebojácná. Nyní je tento krásný svět, který jsme postavili ve třech, a to je pro mě tak důležité. Od té doby se obávám, že ztratím tento poklad, znovu to štěstí.
