OK Kid: "Pop hudba potřebuje jiný přístup k sobě"
OK Kid byl jednou z prvních německy mluvících popových kapel, které se brzy postavily proti Pegida, AfD a Co. Na jejich mezitím třetím albu "Sensation" Jonas Schubert, Raffael "Raffi" Kühle a Moritz Rech pokračují v oslavě německé populární hudby postojem. Proč jasná hrana proti zákonu je i nadále součástí sebepochopení kapely a proč by měl žánr Pop změnit svůj přístup k sobě, odhaluje v rozhovoru s zpravodajskou agenturou Moritz Rech klávesa Moritz Rech.
Mělo by být více kapel politických a používat jejich dosah pro politická prohlášení?
Moritz Rech: Nemůžete to nikomu uložit, pokud to někdo nechce komentovat, to je v pořádku. Všichni nevíme o prohlášeních umělců pro propagační účely nebo pro získání pat po zádech. Rok 2015 byl pro nás samozřejmostí písní „Gute Menschen“ („Good People“), která zvýšila náš hlas proti blížícímu se pravicovému křídlu. Myslím, že je dobré a důležité, že stále více kapel projevuje svůj postoj a postavení proti pravicovým myšlenkám. Ale v dalším kroku musíme dokázat spojit lidi dohromady s různými názory.
Není popová hudba bez obsahu? Myslíte si, že tento žánr potřebuje novou definici?
Rech: Píseň „Lügenhits“ není zúčtováním současné německé populární hudby. Tvrdit, že německá hudba sestává pouze z lží, přináší nám nesmyslnou a také zábavnou stránku v čistě. Německá popová hudba nepotřebuje nové uspořádání, ale možná jen jiný přístup k ní. To, co v Německu přichází téměř jako špinavé slovo, je v mnoha jiných zemích pečetí kvality. Nikdy jsme neměli problém říkat, že děláme pop.
Jak důležité je pro vás posluchače vypořádat se s hloubkou vašich textů?
Rech: Pro nás bylo vždy důležité, aby naše hudba nabídla příležitost k ponoření sebe, textově i hudebně. Nové album usnadnilo a intuitivnější psaní skladeb a také vložilo skladby do alba, kde není dvojité dno, nebo je třeba hledat déle. S novým albem se dokonce můžete sami rozhodnout, zda se vám celá ta věc bude líbit povrchně nebo jen hlouběji. Nové písně pro nás snášejí těžší témata, než tomu bylo u posledních alb.
Rasově motivované události 2015/2016 vás přiměly cestovat do Freitalu. Bojíte se, že téma bude o dva roky později relevantnější?
Rech: V každém případě to dělá starosti. Nikdy jsme si nemysleli, že „dobří lidé“ jsou po třech letech stále aktuální. Žijeme v Kolíně nad Rýnem, ve městě s mnoha různými kulturami, s lidmi kolem nás, z nichž téměř 100% je otevřeno „rozmanitosti“. Dalo by se samozřejmě také říci, že jsme v bublině, takže jsme jen chtěli vidět, jak to je, kde by taková nenávist mohla vzniknout.
Jaké zkušenosti jste tam získali?
Rech: Věděli jsme, že neexistují žádné rychlé odpovědi, je to super pěkné a měli jsme velmi pěkná setkání. Nechceme se na to dívat zvnějšku a posuzovat ostatní. Většinou jsme tam psali nové písně. Vždy jsme to chtěli dělat po delší fázi prohlídky, abychom všichni odešli do trojky. Čas byl po druhém albu nulový, když jsme uvažovali o tom, co bychom udělali jinak v budoucnosti.
Co se lišilo na práci na „senzaci“ ve srovnání s předchozími alby?
Rech: Poprvé jsme opravdu psali písně společně ve třech. Před tím, většinu času, jsme Raffi nebo já poslali pomocníka a Jonas o tom psal. Díky tomu byly písničky mnohem intuitivnější, vyzkoušeli jsme spoustu věcí, které asi před pěti až šesti lety nebylo možné. Výsledkem jsou skladby, které jsou lehčí a melodičtější.
Poprvé jste také uspořádali svůj vlastní festival „Město bez moře“ v Gießenu. Jak se to stalo? A jak to pokračuje?
Rech: V našem rodném městě jsme nenašli vhodný klub, kde bychom mohli hrát, a tak jsme přišli s myšlenkou pozvat přátelské kapely a uspořádat festival. Nakonec to vedlo k velmi intenzivní přípravné fázi, ve které jsme plánovali každý detail festivalu. Které kapely zveme? Jaké jídlo se prodává v areálu? Jak vypadají tyčky? Výsledkem je skvělý den se dvěma scénami, dvanácti kapelami a více než 4000 lidmi. Jsme stále naprosto euforičtí a těšíme se na další rok.
