E. M. Forster: „Pokoj s výhledem“

Kniha

Florencie, na začátku minulého století: Během vzdělávací cesty se mladá Angličanka Lucy Honeychurch zamiluje do ducha svobodného ducha George Emersona. Její bratranec, který doprovází Lucy jako přímočarého chaperonu, je rozhořčený: Pro tohoto muže ji považuje za společensky zcela nevhodnou. Rychle cestuje zpět do Anglie s Lucy; tam se má zabývat dobře vychovaným, ale velmi nudným Cecilem Vyse. Nikdo z účastníků však nepočítal s rozmarem osudu a silou pocitů. Nejméně sama Lucy.

Edward Morgan Forster s jemnou ironií a lehkostí odmítá přísné chování a prázdné konvence viktoriánské společnosti.

Autor

Edward Morgan Forster (1879-1970) je považován za jednoho z nejdůležitějších anglických spisovatelů 20. století. Jeho román "Pokoj s výhledem" byl věrně napodoben v roce 1985, v hlavní roli Helena Bonham Carter a Julian Sands, a obdržel tři Oscary. Forsterovy literární úspěchy zahrnují „Seeing Howard's End“, „Andělé a blázni“ a „Hledání Indie“.

Vydání knihy ChroniquesDuVasteMonde „Die Liebesromane“

Objednejte si celé vydání knihy ChroniquesDuVasteMonde „Die Liebesromane“ přímo zde v našem obchodě a ušetříte více než 40 EUR ve srovnání s jedním nákupem.

Leseprobe "Pokoj s výhledem"

Pension Bertolini „Z toho důvodu neměla Signora žádné právo,“ řekla slečna Bartlettová, „v žádném případě!“ Slíbila nám jižní místnosti s krásným výhledem, hned vedle sebe, a nyní jsou to severní místnosti, které se otevírají na nádvoří a daleko od sebe. Oh, Lucy! “

"A pořád je opravdová Londonerová!" řekla Lucy, která přidala k Signorově neočekávanému Cockneymu přízvuku. "Jako by tu byl Westminster!" Pohlédla na dva řady Angličanů, kteří seděli naproti sobě u stolu; napříč řadou bílé vody a lahví červeného vína mezi řadami Angličanů; na portrétech zesnulé královny a pozdního poeta laureatus, který visel těžce zarámovaný za angličtinu; a oznámení anglické církve (Rev. Cuthbert Eager, M.A. Oxon.), která byla jedinou další nástěnnou výzdobou. "Charlotte, nemyslíš, že bychom mohli být také v Londýně, nemůžu uvěřit, že tam venku jsou nějaké další věci, pravděpodobně proto, že jsi tak unavená."

„Pravděpodobně jste u tohoto masa uvařili vývar,“ řekla slečna Bartlettová a odložila vidličku. „A tak jsem se těšil na Arno! Místnosti, které nám Signora slíbila ve svém dopise, by měly jít na Arno.“ Signora neměla vůbec žádné právo. „Každá komora je pro mě to pravé,“ pokračovala slečna Bartlettová, „ale že byste si neměli užívat krásný výhled, je již kříž.

Lucy se bála být sobecká. „Charlotte, neměla bys mě zkazit, samozřejmě musíš mít také pěkný výhled na Arno.“ „Opravdu jsem to myslel, první předsíň, která bude prázdná ...“ „Musíš se dostat,“ řekla slečna Bartlett, jehož cestovní výdaje částečně uhradila Lucyina matka? štědrost, na kterou se často taktně zmiňovala. "Ne, ne, ty!" "Trvám na tom, že mi tvoje matka nikdy neodpustí, Lucy." "Za to by mi nikdy neodpustila."

Hlasy žen byly hlasitější, ale také odhalené? pokud to nutně musí být řečeno? určité podráždění. Byli vyčerpaní a hádali se, i když předstírali, že se navzájem předčí v nesobeckosti. Někteří z jejích sousedů již změnili vzhled a jeden z nich? jeden z těch lidí bez školky, protože se setkali v zahraničí? dokonce měl nervy, aby se mohl naklonit dopředu a zasahovat do jejich hádky. Řekl: „Mám pokoj s pěkným výhledem, jeden mám.“ Slečna Bartlettová šokovaně vyskočila.

Hostující hosté je obvykle nepozorovali jeden nebo dva dny, než je oslovili? a často zjistili až po jejich odjezdu, zda byli „vhodní“ nebo ne. Věděla, že ten, kdo zasahoval, nemá žádné chování; Nejprve se na něj nemusela dívat. Byl to stařec masivní postavy s otevřenou, čistě oholenou tváří a velkýma očima. Tyto oči měly něco dětského, i když to nebyla dětinská senility. Co přesně by to bylo? Problémy s odhalením nezpůsobily slečnu Bartlettovou samu; Její pohled putoval dolů do jeho obleku, který ji rozhodně nezapůsobil.Pravděpodobně se pokoušel poznat její známost dříve, než věděl, s kým jedná. Když s ní promluvil, byla trochu zmatená a pak řekla: „Pěkný výhled, oh, krásný výhled! Jak krásné mít krásný výhled!“

„Tohle je můj syn,“ řekl stařec. "Jmenuje se George, má také pěkný výhled." „Ach,“ řekla slečna Bartlettová a nechala Lucy, která se chystala něco říct, dokonce ani nemluvit. "Co tím myslím," pokračoval, "je, že můžete dostat naše pokoje, a my si vezmeme vaše, jen obchodujeme." Lepší turisté byli šokovaní a soucitní s nově příchozími. Slečna Bartlettová se přihlásila co nejpřísněji, když odpověděla na nabídku a řekla: „Děkuji moc, ale to není vyloučeno.“ "Proč ne?" řekl stařec, obě pěsti na stole. "Protože je to vyloučeno, děkuji." "Ach, víš, nemáme rádi ..." začala Lucy. Její bratranec ji opět nedovolil mluvit. "Ale proč?" Nepustil to. "Ženy dělají něco pěkného, muži ne." Potom udeřil oběma pěstmi na stůl jako zlobivé dítě, otočil se ke svému synovi a řekl: „Georgi, přesvědč ji!“ 2Je zřejmé, že by měly mít pokoje, "řekl syn.„ Nemá víc co říct. "

Nedíval se na dámy na tato slova, ale jeho hlas zradil rozpaky a obavy. Lucy byla také v rozpacích, ale uvědomila si, že čelí tomu, čemu říkají „pravicová scéna“, a měla podivný pocit, že se hádka rozšíří a prohloubí pokaždé, když turisté bez školky otevřou ústa, dokud to už nebyla otázka místností a krásných výhledů, ale něčeho docela jiného, co nikdy předtím nevěděla. Teď se starý muž rozžhavil: Proč je nechcete vyměnit? vtipkoval. Co mají jen proti tomu? Za půl hodiny by vyčistili místnosti.

Nicméně chytré v jemnosti rozhovoru? V reakci na brutální násilí slečna Bartlettová omdlela. Na klín nemohla dát takový klín. Její tvář zčervenala nelibostí a rozhlédla se, jako by řekla: „Jste všichni takoví?“ Načež dvě malé staré dámy, které seděly o kousek dál na stole a nechávaly obálku viset přes zadní stranu židle, vzhlédly a objasnily: „Ne, ne my; patříme do dobré společnosti. “

„Jíst dál, má drahá,“ řekla Lucy a znovu si hrála s tělem, které předtím tak nesouhlasila. Řekla Lucy zamumlaně, jsou to velmi zvláštní lidé, kterým čelí. "Jen se najíst, má drahá, tenhle důchod je pokles, zítra jdeme někam jinam."